Dorazil Harry a já zrovna dodělávala palačinky. Šla jsem rychle otevřít.
"Ahoj, posaď se," a rychle jsem zase běžela k plotně, kde se mi postupně smažily palačinky.
"Tady to ale voní," uchechtl se Harry.
"Ahoj, posaď se," a rychle jsem zase běžela k plotně, kde se mi postupně smažily palačinky.
"Tady to ale voní," uchechtl se Harry.
"No jak jinak, copak palačinky můžou smrdět?" zeptala jsem se.
"No jistě, kdybych je dělal já, všechny bych je připálil.," zasmál se a já nám zatím rozdala palačinky.
"No tak o čem sůležitém si chtěl mluvit?" zeptala jsem se, když jsme dojídali.
"No... to je složitější," začal pomalu. "Budu muset odjet na rok pryč do zahraničí," řekl a já jsem vykoulila oči.
"Cože? Co? Proč?!" nedokážu si představit jediný den bez něj.
"Cože? Co? Proč?!" nedokážu si představit jediný den bez něj.
"Pracovní cesta, boss tam něco zařídil a vybral si mě, jakožto svobodného, mladého, který umí dobře španělsky..." vysvětlil mi Harry.
"Ale... já nechci abys odjel, bude se mi stýskat. Trávíme spolu den co den a teď to všechno bude pryč?"
"Myslím, že ty už máš taky čas na to, aby sis našla práci a osamostatnila se," usmál se.
"To ano..." nechtěla jsem si přiznat, že jsem na něm závislá. "Kdy odjíždíš?" zeptala jsem se po chvíli.
"Myslím, že ty už máš taky čas na to, aby sis našla práci a osamostatnila se," usmál se.
"To ano..." nechtěla jsem si přiznat, že jsem na něm závislá. "Kdy odjíždíš?" zeptala jsem se po chvíli.
"Pozítří ráno..." odpověděl.
"Kdy ses to dozvěděl?"
"Dnes ráno," odpověděl. Oči mi slzely a bylo mi do pláče. Do pláče, protože vím, že ho už nikdy neuvidím. Člověka, který je mé druhé já. Člověk, který pro mě udělal první a poslední. Člověk, který byl můj smysl života... teď mi ten smysl uteče.
"Dnes ráno," odpověděl. Oči mi slzely a bylo mi do pláče. Do pláče, protože vím, že ho už nikdy neuvidím. Člověka, který je mé druhé já. Člověk, který pro mě udělal první a poslední. Člověk, který byl můj smysl života... teď mi ten smysl uteče.
Ráno, když jsem se probudila, oblékla jsem se a upravila jak nejlépe jsem mohla. S Harrym jsme se dohodli, že náš poslední den nějak oslavíme. Snažila jsem se potichu, ale i tak jsem bráchu probudila.
"Coje ségra? Kam ženeš?" vykoukl z ložnice a ospale se zeptal.
"Coje ségra? Kam ženeš?" vykoukl z ložnice a ospale se zeptal.
"Jdu s Harrym ven," odpověděla jsem.
"Už zas? Víš kolik je?" zeptal se mrzutě.
"Ano vím, dost. V kolik ses vrátil?"
"Ani ti nevím..." podrbal se na hlavě a nevinně se usmál.
"Harry odjíždí," řekla jsem smutně.
"Ani ti nevím..." podrbal se na hlavě a nevinně se usmál.
"Harry odjíždí," řekla jsem smutně.
"Kam?" zeptal se.
"Do Španělska, s prací..."
"Do Španělska, s prací..."
"A na jak dlouho?" vyptával se Ansel.
"Na rok..." odpověděla jsem a pak jsem smutně svysela hlavu a šla dolu uvařit vodu na kafe.
"Takže Harry odjíždí na rok do Španělska, jo?" opakoval Ansel u snídaně. Jen jsem tupě přikyvovala. "To mi je líto," řekl, když se na mě podíval.
"Někdy něco podobnýho přijít muselo, jen jsem to zrovna nečekala u něj..." řekla jsem a v tom někdo zabušil na dveře.
"Kdo to je?" zeptal se Ansel.
"Nevím... Harry ani Daniela nebuší..." odpověděla jsem a zvedla jsem se, že pujdu otevřít. Před dveřmi stál překvapivě Harry.
"Někdy něco podobnýho přijít muselo, jen jsem to zrovna nečekala u něj..." řekla jsem a v tom někdo zabušil na dveře.
"Kdo to je?" zeptal se Ansel.
"Nevím... Harry ani Daniela nebuší..." odpověděla jsem a zvedla jsem se, že pujdu otevřít. Před dveřmi stál překvapivě Harry.
"Proč si nezvonil?" zeptala jsem se.
"Chtěl jsem vás překvapit," zasmál se.
"Ahoj Harry," zvedal se Ansel ze židle aby šel obejmout Harryho.
"Tak vyrazíme?" zeptal se.
"Ahoj Harry," zvedal se Ansel ze židle aby šel obejmout Harryho.
"Tak vyrazíme?" zeptal se.
"Můžeme. Anseli, jdeš s námi?" zeptala jsem se bratra, ten ani neváhal a běžel za námi.
Harry nás vzal na zajímavá místa, o kterých jsme ani nevěděli za celou dobu, co tu žijeme. Různé památky a muzea. Různé zajímavosti a přírodní útvary, u kterých jsme s Anselem zírali s otevřenými ústmi. Vzal nás do ZOO, kde jsme si udělali zajímavé fotky se zvířaty, ale hlavně společné s Harrym. Nakonec nás pozval na večeři, kde jsme se najedli a jeli domu.
"Budeš nám chybět, Harry," promluvil Ansel, když jsme byli u nás před domem.
"Vy mě taky, budu vám volat a psát... posílat pohledy a když bude možné, přijedu se podívat," sliboval Harry.
"To doufám," řekla jsem s úsměvem.
"Vy mě taky, budu vám volat a psát... posílat pohledy a když bude možné, přijedu se podívat," sliboval Harry.
"To doufám," řekla jsem s úsměvem.
"Nebojte se," řekl Harry.
"No hele, já pujdu, už je mi zima, tak se omlouvám Harry, zase někdy," objali se a poplácali po zádech jako bratři.
"Ahoj, a dávej mi na ní pozor," přikázal Anselovi.
"Neboj, budu dělat co je v mých silách," zasmál se a odešel.
"No... Tak pár posledních minut, bude se mi vážně stýskat," usmál se Harry a zahládla jsem, jak mu po tváři pomalu stéká slza. Palcem jsem mu ji setřela.
"To ty mě budeš taky," pevně jsem ho objala a rozplakala se, jako bych ho už nikdy neměla vidět.
"Cass, budu ti psát, volat každý den," utěšoval mě.
"To doufám, nechci o tebe přijít, o jednu z dvou posledních věcí, co mám. Tebe a Ansela."
"Postará se o tebe, je to ten nejlepší brácha, kterýho sis mohla zasloužit," hladil mě po vlasech.
"To ano, je hodný, ale taky tvrdohlavý."
"Budeš to s ním muset vydržet, však on z toho vyroste," cítila jsem, jak mi dal pusu na vlasy.
"Snad. Doufám, že někdy bude taky tak rozumný jako ty," podívala jsem se mu do očí a zasmála se.
"Jako já? To bych mu zrovna nedoporučoval," zasmál se ještě víc svému vtipu.
"Pujdu," na tváři se mi objevil akorát falešný úsměv.
"Jo..." řekl a dál mlčel. Ještě jsem ho rychle objala a pak políbila.
"Ahoj, Harry." Chvíli se usmíval a byl ticho.
"Ahoj," řekl nakonec a já šla spát. Cítila jsem se jako v sedmém nebi.
"No hele, já pujdu, už je mi zima, tak se omlouvám Harry, zase někdy," objali se a poplácali po zádech jako bratři.
"Ahoj, a dávej mi na ní pozor," přikázal Anselovi.
"Neboj, budu dělat co je v mých silách," zasmál se a odešel.
"No... Tak pár posledních minut, bude se mi vážně stýskat," usmál se Harry a zahládla jsem, jak mu po tváři pomalu stéká slza. Palcem jsem mu ji setřela.
"To ty mě budeš taky," pevně jsem ho objala a rozplakala se, jako bych ho už nikdy neměla vidět.
"Cass, budu ti psát, volat každý den," utěšoval mě.
"To doufám, nechci o tebe přijít, o jednu z dvou posledních věcí, co mám. Tebe a Ansela."
"Postará se o tebe, je to ten nejlepší brácha, kterýho sis mohla zasloužit," hladil mě po vlasech.
"To ano, je hodný, ale taky tvrdohlavý."
"Budeš to s ním muset vydržet, však on z toho vyroste," cítila jsem, jak mi dal pusu na vlasy.
"Snad. Doufám, že někdy bude taky tak rozumný jako ty," podívala jsem se mu do očí a zasmála se.
"Jako já? To bych mu zrovna nedoporučoval," zasmál se ještě víc svému vtipu.
"Pujdu," na tváři se mi objevil akorát falešný úsměv.
"Jo..." řekl a dál mlčel. Ještě jsem ho rychle objala a pak políbila.
"Ahoj, Harry." Chvíli se usmíval a byl ticho.
"Ahoj," řekl nakonec a já šla spát. Cítila jsem se jako v sedmém nebi.


