close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

V objetí ďábla.01

14. března 2014 v 7:00 | Lunni |  V objetí ďábla
Probudilo mě podivné pištění dětí. Od kdy tu máme v okolí dětí? Vyskočila jsem z postele a šla jsem se podívat k oknu, co se venku děje. Noví sousedi? Mnohem radši bych uvítala starou babičku. Všimla jsem si, že žena míří k mému domu, tak jsem si rychle upravila vlasy, hodila na sebe šaty, abych se nezdržovala převlékáním a utíkala po schodech rychle dolu. Ale než jsem doběhla dolu, už zvonila. Nesnáším ten zvonek! Otevřela jsem dveře, za kterými stála vysoká a štíhlá blondýna s širokým úsměvem. "Těší mě, já jsem Daniela, Vaše nová sousedka, " představila se.
"Já jsem Cassandra, taky mě těší," podaly jsme si ruce.


"Za chvíli je tu můj muž, musím vás seznámit," prohlásila a houkla na děti, které vesele přeskákaly silnici k nám. "To je Jimmy, Elizabeth a Robin," postupně ukazovala na děti od nejmenšího k největšímu.
"Ahoj," všichni tři mě slušně pozdravili.
"Ahoj, já jsem Cass," představila jsem se jim a usmála se. Děti zase vesele utíkaly zpátky, protože se jim vrátil táta, s kterým se opět společně vrátili. "Těší mě, Mark," podali jsme si ruce.
"Cass, ráda vás poznávám."
"Mámo, mám hlad," řekl Mark Daniele.
"No, můžeme zajet do města," nabídla.
"Já, vlastně jsem ti to ještě neřekl, ale spadla mi omylem navigace a nejde," přiznal se Mark.
"Já vám klidně město ukážu, pokud chcete," nabídla jsem jim.
"Ne, vůbec ne. Jsme rádi, že máme tak milou sousedku," řekla Daniela.
"Tak já jsem hned tu," oznámila jsem a šla jsem se převléknout a vzít si nějaké peníze.
Když jsem byla hotová, všichni už seděli v zeleném Jeppu a Mark na mě mával, že si mám jít sednout. Seděla jsem vedle něj a Daniela seděla s dětmi vzadu. "Víte kudy do města?" zeptala jsem se a Mark jen zavrtěl hlavou, tak jsem ho přesně nasměrovala.
Když jsme vystoupili z auta, do očí mi nepříjemně svítilo slunce. "Tak co chcete ukázat jako první?" zeptala jsem se, když vystoupili úplně všichni.
"Já bych navrhoval nějakou slušnou restauraci," ozval se Mark a prohlížel si věžičku kostela, která jde vidět ze všech stran náměstí. Daniela přikývla, taj jsem je zavedla do blízké restaurace. Každý jsme si objednali jídlo a nějaké pití k tomu, protože nám cestou vyschlo a venku je příšerné horko. "A odkud vlastně jste?" vyzvídala jsem.
"Z L. A." odpověděl nejstarší z dětí, Robin. Dál jsem se ptala a ptala, bavili jsme se o tom, proč se sem přistěhovali. Neměli čas na děti, které jim hlídala babička, tak si našli oba dva lepší místo tady v Cambridgi.
"Já tu studuji společenské vědy na Harvardrově univerzitě," řekla jsem.
"Vážně? A kdy končíš? A na co se zaměřuješ?" vyptával se Mark.
"Historii a končím tento rok, pak půjdu studovat výtvarné umění," odpověděla jsem.
"To je odvážné," řekla Daniela. Přišel k nám číšník si vzít špinavé nádobí a my zaplatili.
Když jsme spokojeně vylezli z restaurace, začala prohlídka města. Ukázala jsem jim všechno potřebné - banku, poštu, různé obchody a knihovnu - ve které pracuji. Ani jsem si nevšimla, že jsme si po celou tu dobu tykali. Nakonec bych je přece jen za starou babičku nevyměnila. Mark mě vzal k mému domu a oni odjeli ještě na jednu noc do L. A.
První co jsem udělala, když jsem přišla domu bylo, že jsem hodila tašku na zem a lehla jsem si na gauč. Hned jsem usnula.
Probudilo mě až vyzvánění telefonu. Rychle jsem vyskočila z pohovky a zvedla jsem mobil.
"Ahoj Cass, nechceš někam zajít?" podle hlasu jsem poznala, že mi volá kamarád, vlastně nejlepší kamarád.
"Teď? Kolik je hodin?" zeptala jsem se, jelikož nemám ponětí, jak dlouho jsem spala.
"No, bude 9," odpověděl. Takže v 9 u mě?" nabídla jsem.
"OK, budu tam," souhlasil a hned zavěsil. Šla jsem do ložnice a otevřela jsem skříň a vytáhla své oblíbené černé tílko a Jeany. Své zrzavé vlnité vlasy jsem nechala rozpuštěné, zdobila je jen hnědá spona, která držela ofinu před tím, aby mi nepadaly vlasy do očí. Seběhla jsem ještě dolu, napila se a tašku jsem sebrala ze země, která tam ležela od té doby, co jsem provázela své nové sousedy po městě. Přehodila jsem si ji přes rameno a vyšla před barák.
"Ahoj," pozdravil mě Harry. Harry je vysoký, asi 195cm. Má krátké vlasy kaštanové barvy. Má hnědé oči, které proti světlu vypadají černě. Má výrazně viditelné lícní kosti. Na sobě má kostkovanou světle zelenkavou košili.
"Ahoj, Harry," pozdravila jsem ho a dala mu pusu na tvář. "Kam zajdeme?" zeptala jsem se.
"Chtěl jsem jít do kina, dlouho jsme nebyli. V 11 tam začíná film," odpověděl.
"Aha, tak proč jdeme tak brzy?" přemýšlím.
"No, můžeme ještě zajít někam na sklenku, ne?" nabídl a vzal mě do malé útulné hospůdky pod kopcem. Všechen nábytek, trámy a dveře byly udělané z tmavého masivního dřeva a byly na nich vyryté krásné ornamenty.
"To je krása," řekla jsem udiveně. Harry se zasmál.
"A tady trávím každý den." Posadili jsme se a objednali si pivo. Já si objednala Irské, protože jsem ho ještě nikdy neměla.
Když nám hospodská donesla dva půllitry, hned jsem usála bohaté pěny navrchu.
"Co, že tak najednou pořád někam chodíme?" zeptala jsem se.
"Ale tak, jsem si uvědomil, že bych ti měl vše vynahradit. Jako omluvu prostě, pořád na to musím myslet…" řekl smutně.
"Myslíš Martina?" zeptala jsem se.
"Ano. Víš, moc mě to mrzí, ale…" dál mluvil.
"Nech to být, to máš jedno, je to minulost a já se s tím už smířila, ano?" odpověděla jsem.
"Jo, dobře," dopil zbytek piva.
"Navíc, včera se mi ozval," dodala jsem.
"Co-cože?" zarazil se.
"No, že se mi ozval. Poslal mi zpátky můj notebook a mobil, který mi chtěl dát k 19. narozeninám…" odpověděla jsem.
"Aha," řekl a dál se na nic nevyptával. Nevím, co se to s ním k čertu děje.


 


Komentáře

1 Katka Katka | 25. července 2014 v 21:10 | Reagovat

Peknýýýý :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama