close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Temný soumrak 01

11. ledna 2014 v 0:43 | Lunni |  Temný soumrak
Mladá dívka šla po stráni, co neměla konce. Vedle ní kráčela její vlčice Keyla, která ji z ničeho nic zatahala za rukáv a pak se rozeběhla. Když se Cyntthia - mladá dívka - podívala, kam Keyla běží, viděla cestu k lesu. "Keylo, děkuji ti. Bez tebe bych byla ztracená," a následovala ji směrem k lesu. Když u něj byly dostatečně blízko, dívka něco zahlédla, ale nepostřehla, co to bylo. Šly dál lesem a narazily na řeku jím protékajícím. Dívka se tedy rozhodla, že půjdou podél řeky. Šly celou noc, až úplně zabloudily. Dívka se přiklonila ke břehu řeky a začala si umývat oblyčej, načež se zadívala na odraz ve vodě a něco zahlédla. Vhlédla k obloze. "Co to je?" zadívala se pořádně... "A do háje. Keylo, poběž!" začaly prchat před obrovským rojem bodavého hmyzu.
"Musí tu něco být!" po chvíli se Keyla schovala pod hlubší jámu pod kořenem starého stromu, tak se dívka dostala rychle k ní.
"To bylo jen tak, tak... Asi bychom se měly ale na chvíli usadit, jsme obě dvě unavené." Dívka si lehla vedle vlčice a zachumlala se do starého, potrhaného pláště, který beztak skoro nehřeje. "Dobrou noc, Keylo..."



"Probuď se!" budil jí chlapec, který šel už lesem po několikáté, takže ho dobře znal.
"Kdo jsi?" zeptala se ospale.
"Na to teď není čas, musíme si pospíšit, rychle vypadnout z tohoto nebezpečného lesa..." vzal ji za ruku a utíkal s ní pryč.
"Keylo, pojď," zavolala na vlčici, která se ani únavou neprobudila, když přišel ten neznámý. "Co je ten hmyz zač?" zeptala se.
"Mutanti žijící pouze v tomto lese, u této řeky zvané Trina. Jejich žihadla obsahují jed, který je sice jedovatý, když tě bodne, ale pokud je ulovíš, tak je to dobrý nápoj," odpověděl chlapec.
"A ty jsi lovec?" zeptala se ho.
"Já jsem Ryan. A ano, jsem lovec. A ty?" zeptal se taktéž.
"Cyntt-" ale nedořekla, protože Ryan vykřikl - "Stůj!" Rychle se schovali do malé jeskyňky. Keyla se schovala úplně dozadu.
"Doufám, že si nás nevšimli, jinak si budeme muset připravit meče k boji," pověděl Ryan a na moment se odmlčel, "máš doufám meč?" zeptal se a přitom se jí díval do očí.
"Ano, samozřejmě. Vždyť ho nosím připnutý u pasu" odpověděla Cyntthia. Srdce jim oboum silně bušilo a strach je neopouštěl.
"Doufám, že to přežijeme... nikoho nemám. Rodina mi zahybula tady v tomto lese a blízké jsem ztratil, když jsem se vydal sem..." vysvětlil smutně Ryan a pevně sevřel amulet, který měl na krku, na jakém si provázku z kůže. Cyntthia se usmála a palcem mu setřela slzu stékající na tváři, ale i tak se mu z očí draly slzy.
"Slibuji. Já i Keyla, slibujeme." Ryan se na ni podíval, usmál se a poděkoval.
"Děkuji vám, Cyntt," pohladil ji po vlasech.
"Jsem Cyntthia," opravila ho.
"To je fuk, a navíc... Cyntt se bude lépe pamatovat."

Čekali, jestli se něco objeví, ale venku byl klid. "Půjdeme?" zeptala se Cyntthia.
"Asi ano," odpověděl Ryan a všichni tři vylezli ven. Ryan se rozhlédl a Keyla se protáhla. "Půjdeme tudy," řekl a vydali se za sluncem. "Slunce právě vychází, takže jdeme na východ, kde najdeme malou vesnici a tam se na pár dní usadíme. Je malá, ale je tam krásně a najdeme tam, co potřebujeme. Novou výbavu, jídlo, ponocování."
Keyla začala pronikavě štěkat. "Něco tu je," řekla Cyntthia a vytasila meč. Ryan taktéž a oddělili se od sebe a obešli strom. Nikdo tam ale nebyl. Načež je napadlo - podívat se nad sebe.

Velká stonožka lezoucí po kmeni stromu se k nim blížila rychlostí světla. Oba dva začali sekat do stonožky. Stonožka se mrskala a kroutila, koncem svého dlouhého těla odhodila Cyntthiu, ale ta se opět rychle zvedla ze země a běžela k nim. Bojovali tvrdě, dávali pozor, ale i přesto stonožka opět švihla koncem těla, ale tentokrát odhodila Ryana. Stonožka ho chtěla polknout, ale zařval na Cyntthiu - "Usekni tý potvoře hlavu!" Cyntthia ukázala na povel Keyle, která po ní skočila a srazila ji k zemi. Po té se na ní Cyntthia rozeběhla a stonožce hlavu usekla. Stála nad kořistí vyčerpána, těžce se jí dýchalo.
"Vstaň," podala Ryanovi ruku, aby mu pomohla se zvednout ze země.
"Děkuju. Zachránila jsi mi život," poděkoval Ryan.
"Není za co, ale teď už zdrháme, nelíbí se mi tu," řekla Cyntthia a šli rychlejší chůzí k vesnici.
Už viděli sluneční světlo za kmeny stromů. "Pane bože, děkujeme!" zařvala si Cyntthia a rozutekla se k malé studánce u kraje lesa. Napili se vody ze studánky a očistili si i meče. Keyla rychlími pohyby jazyka nabírala vodu a pila v jednom kuse, div se neutopila. Ale i přesto je vesnička daleko. Přes celé pšeničné pole, jde vidět jen malý puntík urpostřed.

"Tak krásně tu je," řekl Ryan a upadl znaveně do pšenice. Cyntthia se na něj zdlouhavě podívala a pak se zasmála.


 


Komentáře

1 Cicuš :) Cicuš :) | Web | 16. ledna 2014 v 18:59 | Reagovat

skvelá poviedka teším sa na ďalšiu :)...preto by som sa chcela spýtať či by som si ťa mohla pridať medzi spriaznené blogy :)

2 Lunni Lunni | Web | 21. ledna 2014 v 17:25 | Reagovat

Děkuji, toho si vážím ^^
Ano, klidně můžeš - jestli chceš, udělám ti klidně i reklamu na hlavním blogu, pokud mi pošleš tvojí ikonku :-)
Jinak, už opravuji gramatické chyby aspoň na menší počet, tak snad dnes bude pokračování :-)

3 Kai Kai | E-mail | Web | 1. února 2014 v 16:52 | Reagovat

Hey, tak toto bylo vazne dobre :D dost mi to pripomnelo Zaklinace, jestli jsi nekdy cetla ;D

4 povidky-lunni povidky-lunni | 1. února 2014 v 22:00 | Reagovat

Nečetla, ale až uhradím pokutu v knihovně, tak si přečtu :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama